Kde je hranice "umím - neumím" jezdit na koni
Než se člověk cítí na koni jako jezdec, tak to chvíli trvá. Než člověk začne jezdit, nikoliv jen se vozit na koni. Říká se, že člověk musí strávit v sedle přibližně 200 hodin, aby se řeklo, že už umí jezdit, ale i tak je to zavádějící.
Zejména děti hned říkají, když zvládnou "řídit" v kroku hodného koně, který by nikdy nikomu neublížil, hned mají pocit, že už umí jezdit na koni. Naopak najdeme i úspěšné závodníky s několikaletou praxí, kteří o sobě tvrdí, že neumí jezdit. Kde je potom hranice slovo "umí - neumí" jezdit na koni. Takové lidi může posoudit a zhodnotit snad jen znalý člověk, kam tyto jezdce zařadit. Proto nemůže být laťka daná příliš vysoko, aby nedrtila nadšení lidí z jízdy na koni.
Proč začátečník patří na jízdárnu?
V současné době se člověk setkává s různými jezdeckými kluby, nejen co se týče kvality koní, ale i obsahem poskytovaných služeb. Někde posadí úplného začátečníka na koně, který v životě nejezdil, a nechají ho klusat v horším případě hned cválat v terénu. Jinde klidně i půl roku člověka mordují na jízdárně na lonži, aby sed a rovnováha byli perfektní. Pravda je někde uprostřed. První je špatně, protože je to špatně z pohledu koně a nebezpečné pro jezdce a druhé taky špatně pro člověka, protože je to jednotvárné.
Musíme si přiznat, že kůň, na kterém se učí jezdit začátečník, musí být trpělivý a nechat si všechno líbit, cítí se v podstatě jako obětní beránek. "Něco" mu drncá na zádech, narušuje jeho rovnováhu, dloube a bouchá do něj patami, aby se udržel na koni, v neposlední řadě také vydává různé podivné zvuky, pištění, ječení atd.
Když je začátečník na lonži, tak se musí snažit, aby koni co nejméně "vadil". Řídí se radami lonžujícího a eliminují se tak negativní vlivy na koně. Pokud člověk nezačíná na lonži, ale hned řídí koně, tak kromě sebe má na starosti i koně a to není úplně jednoduché. Stává se pak, že neřídí koně otěžemi, ale že se drží otěží. V podstatě mu otěže překážejí a koně pak bolí zuby a koutky, jak ten nahoře za ně tahá a kůň pak nemá vůbec potuchy, kam ten nahoře chce vlastně jet a tak jen typuje. Kůň si jezdí, jak chce a kam uzná za vhodné a jezdec pak brble, že kůň neposlouchá. A pokud se mu podaří koně naklusat, tak pak už jen zaleží na dobré vůli koně, jestli se mu chce běhat či nechce a to rozhodně nedovede ovlivnit začátečník.
Je věk jezdce omezen?
Dalo by se říct, že věk není omezen, ale jsou jistá pravidla. Spodní hranice vožení dětí na koni není omezena. Vozíme na koních i děti z mateřských školek a koníci jsou na ně hodní.
U malého dítěte, které není schopno se samo udržet na koni, musí jít vedle koně dospělá osoba (nejlépe rodič) a přidržovat je za nohu. Vodič má pak na starosti především koně. Toto se týká dětí především do 4 let věku.
Menší děti u nás můžou cvičit na koni a seznámit se s pohybem koně. Avšak ideální věk dětí pro výuku jízdy na koni je opravdu možný až od 10 let. Podmínkou je zvládnutí pochopení co je to "kruh", "změnit směr" a která je levá a která je pravá.
Horní hranice není omezena. Jen dospělí si musí zvážit svůj zdravotní stav. Také je nutné si uvědomit, že po první hodině vás bude bolet celé tělo asi 5 dní, po druhé tak 3 dny a dále už to bude lepší a lepší....